Díl 1 Vyhněte se nebezpečným místům

Pohyb po
městě je naší dnešní realitou, z policejních statistik ale vyplývá, že ne vždy
bezpečnou. Pro některé z vás může být tento kurz prvním seznámením s touto problematikou,
někteří jste možná již prošli nějakým kurzem sebeobrany a třeba studujete
nějaký bojový sport nebo umění.Ve městě jsme na tom ovšem všichni stejně - jsme
stejně nepřipraveni na nepříjemné situace. I ti, kteří trénují bojové sporty a
jsou dobrými fightery, jsou zvyklí na pravidla a jiné prostředí a mohou být
nepříjemně zaskočeni.

Bojovníci na
tom budou samozřejmě lépe, jsou trénovaní, mají velkou odolnost a sebedůvěru,
také většinou vypadají silně, takže útočník si na ně spíše nedovolí. Přesto
možná proto mohou chtít bojovat i tam, kde to je nerozumné a to kvůli špatnému
odhadu situace z pohledu jejich silného ega.

Většina lidí
ve městě žije, pracuje, má své koníčky a o bojových sportech nemá ponětí. Ale i
ti se chtějí cítit bezpečně. Proto je tu náš kurz - směle do první kapitoly!

Vyhněte se
nebezpečným místům a osobám.

Uvědomte si,
že vše je vaše volba a všechny situace můžete ovlivnit vaším chováním.
Důvěřujte instinktům a raději udělejte několik kroků navíc a vyberte si delší
cestu, než kratší, kterou cítíte jako potenciálně nebezpečnou.

Nechoďte
večer či v noci do městských parků a vyhlášených nebezpečných ulic. Je
opravdu lepší zvolit jinou trasu a cíti se bezpečněji. Pokud se stane, že
půjdete ulicí a proti vám se objeví partička rozjařených mladíků, je lepší se
vrátit a jít jinou ulicí nebo přejít na druhý chodník. Tím se nejsnadněji
vyhnete případně hrozícím komplikacím.

Nechoďte do
restaurací a podniků o kterých víte, že mají pochybnou pověst. Je lepší si
vybrat podnik, kde je kvalitní zábava a zároveň tam nepouští problémové osoby.

Mnoho
přepadení a loupeží se děje na parkovištích supermarketu, tedy na místech,
která se zdají být bezpečná. Dobré je tedy auto zastavit co nejblíže hlavnímu
vchodu a nenechávat v něm nic, co by mohlo přitáhnout pozornost. Když se k
autu vracíte s nákupem, sledujte pozorněji okolí, neděje-li se tam něco
podezřelého, jako třeba zaparkované velké auto vedle vás, které zabraňuje
výhledu, postávající osoby kolem vašeho auta.

I když se
vyhýbáme rizikovým místům, je zřejmé, že nebezpečný není prostor samotný, ale
člověk s nebezpečným úmyslem. Kdykoliv potkáte člověka nebo skupinu, kteří
se vám z jakéhokoliv důvodu nelíbí, váš instinkt vám velí být opatrní,
snažte se z této situace rychlým odchodem dostat a zůstávejte stále
ostražití, jak se situace za vámi vyvíjí.

Dále jsou
místa, kterým se nemůžete vyhnout a jsou potencionálně nebezpečná. Jsou to
např. chodby panelákových domů, podzemní garáže, křoviny podél cest
na sídlištích, průjezdy a uzavřená nádvoří domů. Vstupujete-li opakovaně
do těchto prostor, protože nemáte jinou možnost, je nutné udržovat pozornost,
sledovat okolí a hned reagovat na zvýšené nebezpečí.

Každé město
má svá specifika. Všude se vyskytují místa, která jsou rizikovější než jiná.
Věnujte pozornost svému bydlišti. Sledujte místní periodika, naslouchejte
městskému folklóru, věnujte pozornost svým známým a přátelům. Seznamte se
s možnými nebezpečnými lokalitami a místy, kde se ve městě scházejí podezřelé
a rizikové skupiny lidí, od etnických skupin přes rozjařené sportovní fanoušky
až po politické extremisty. Obeznamte se s místy, kde dle statistik
dochází k násilné trestné činnosti.

Preventivně
se seznamte s pověstí podniku, který hodláte navštívit. Vyrazíte-li za zábavou
do baru, který je znám rvačkami a násilnostmi, vyberete si cestu, kde za
čtrnáct dní došlo k několika přepadením a pro jistotu ještě zkřížíte cestu
skupině vyhledávající konflikt, pak vskutku není pravděpodobné, že právě vy tím
vším projdete bez problému. Těchto rizik se lze vyvarovat obezřetností,
informovaností a nasloucháním vlastní intuici.

Není třeba
hned všude vidět lupiče či násilníka, stačí být předvídavý, znát situace, které
mohou nastat a dopředu se jich vyvarovat.

Díl
2 Pohybujte se s maximální pozorností

Nejdříve je třeba si
uvědomit, že naše pozornost se mění dle toho co se kolem nás děje. Většinou se
pohybujete po bezpečných místech, jste v dobré společnosti, takže nepociťujete
potřebu být pozorní. Věnujete se svému běžnému životu. Když se však dostanete
na místo nebo do situace, která se vám nezdá nebo ji cítíte jako nebezpečnou,
začnete intuitivně zkoumat své okolí a hledáte zdroj vašich pochybností.
Pozornost se zbystřila, aniž by jste o tom museli přemýšlet, děje se to
automaticky, jsou obrané reakce od našich předků.

Sledujte vše, co se děje před
vámi i za vámi. Nemyslete na to, co budete dělat zítra ve škole či zaměstnání,
ale myšlenky koncentrujte na své okolí a chování ostatních lidí. Budete-li
ostražití a budete-li sledovat okolí, vyhnete se nebezpečným zákoutím, keřům či
vchodům, včas zpozorujete divné chování jiných lidí a můžete se na ně v
předstihu připravit nebo si připravit svou zbraň.

Zachování pozornosti není pro
lidskou bytost zcela přirozené ani jednoduché. Jedná se o stejně náročnou
činnost jako je výkon fyzické práce. Pro snazší práci s pozorností
existuje několik modelů a metodik. Patrně nejjednodušší je ujasnit si, co je
vlastně pozornost a rozdělit ji podle barevných kódů.

Pozornost není nic jiného,
než sledování okolí svými smysly a podvědomé i "vědomé" vyhodnocování tohoto
obrazu. Nejedná se o žádnou esoteriku, ale o přirozený proces, pro který se
však musíte vědomě rozhodnout a svou vůlí soustředění udržovat.

Míra této koncentrace je pak
snadno ozřejmitelná systémem barevných kódů.

Bílý kód je stav, kdy záměrně
a cíleně nevnímáte své okolí. Sluchátka na uších, sluneční brýle a kšiltovka
jsou sice možná příjemným doplňkem na kolečkové brusle, ale v důsledku vás
odříznou od okolního světa a stanete se ideální obětí. Jste osobou
s vyřazenými smysly a nekoncentrovanou na své okolí. Králíkem mezi vlky.

Žlutý kód je stav pozornosti,
ve které by se měl každý a zejména každý dospělý člověk pohybovat vždy. Je to
takový míra pozornosti, která vám umožňuje vnímat okolí natolik, že nevstoupíte
pod jedoucí vozidlo, všimnete si odkrytého kanálu a podobně.

Oranžový kód je chvíle
zvýšené pozornosti. Všimnete-li si opodál postávající skupinky, vášnivě se
hádající dvojice u vedlejšího stolu nebo fyzického střetu nedaleko vás. Zde je
určitě namístě zbystřit. Nezaměřit svou pozornost na daný konflikt, ale vnímat
celé okolí. Člověk by měl vždy vědět, co se v jeho okolí děje.

Červený kód je situace, kdy
přímo vy jste účastníky konfliktu. Jde-li o hádku, verbální urážky
potencionálního násilníka či jste jen náhodní účastníci - to nehraje roli.
V takovém případě je třeba být maximálně pozorný s pracovat
s verbálními i nonverbálními prostředky tak, aby jste pokud možno předešli
fyzické konfrontaci nebo alespoň dokázali řídit její průběh.

Černý kód je stav, kdy vše
ostatní selhalo a přes veškerou vaši snahu či ignoraci jste vtaženi do situace,
kdy mezi vámi a cizími úmysly stojí pouze vaše schopnost bojovat a ubránit se.
Je to chvíle pro absolutní mobilizaci veškerých vašich zdrojů, schopností a
dovedností.

Nejnebezpečnější jsou útoky
ze zálohy - přepady. Těm můžete předejít vhodným pohybem, předvídáním a
pozorností. Velice nebezpečný a zrádný je také tzv. postupný útok, který může
nastat při jakékoliv běžné situaci. Útočník si vás bude nejdříve testovat, jaký
odpor od vás může očekávat. Zastaví vás zastaví a na cokoliv se ptá - tím již
zkrátí vzdálenost, ze které může útočit. Pak dochází k lehkému fyzickému
kontaktu (otření se rukou o rameno, tj. ověřování reakce) nebo chůzi společným
směrem (akt podvolení se), po kterých následuje lastní zahájení útoku.
Samozřejmě to tak neprobíhá vždy, ale jednu zásadu dodržte - ignorujte otázky,
nedávejte se s nikým neznámým do řeči, nebo rázně se vší silou v hlase
odmítněte další rozhovor a přiblížení tohoto člověka. Intonace a rozhodnost
v hlase již sama o sobě může útočníka odradit od jeho úmyslů.

Díl
3 Chovejte se sebevědomě.

Je živočišně přirozené lovit
slabší kusy. Stále jsme taková jiná zvířátka a útočníci si naprosto přirozeně
vybírají své oběti mezi neslabšími kusy ve stádě. Nechtějí riskovat zranění či
neúspěch, chtějí snadno dosáhnout svého cíle. Nechovejte se tedy jako lovná
zvěř, ukažte, že máte dostatek sil a že si nic nenecháte líbit.

Navenek svým postojem
signalizujte, že jste sebejistí a nemáte strach. Při napadení budete pro
útočníka představovat velmi zdatného protivníka. Choďte zpříma a držte rovně
hlavu, tím navenek vyjadřujte silnou osobnost, ukázněnou a rozhodnou.

Při komunikaci mluvte rázně,
rozhodně a nebojte se potenciálnímu útočníkovi podívat směle a zpříma do očí.
Nemrkejte, nesetrvávejte pohledem příliš dlouho, pohledem uhněte vždy do
strany, ne dolu či nahoru, to už je zase signál vaší nerozhodnosti nebo
slabosti. Stůjte v přirozeném postoji s mírně rozkročenýma nohama,
pouze ruce nechejte zatím volně dole. Z vašich pohybů musí být znát, že
máte dostatek síly, jak fyzické tak psychické.

Strach a nejistota vám může
stáhnout hrdlo, špatně se vám mluví a máte vyšší tón hlasu. To útočník
zaznamená, ví, jak jste na tom a posílí to jeho pozici. Udělejte si
v takovém případě vědomý nádech a výdech a soustřeďte se na svůj hlas.
Musí být hlubší. Svůj hlase tlačte jakoby z břicha.

Jak bude útočník zkracovat
vzdálenost mezi vámi, dejte obě ruce před sebe, lokty držte u těla a mějte
otevřené dlaně s uvolněnými prsty. Tím si vytvoříte před sebou pomyslnou
bariéru a držíte útočníka od sebe. Zde bude rozhodující vaše silná komunikace,
která by měla situaci zklidňovat, směrovat k možnostem řešení konfliktu bez
boje. Vždy je lepší se z nepříjemných okamžiků tzv. "vykecat" než riskovat
zranění v boji nebo právní dopad vaší silné obrany.

Pozor - chovat se sebevědomě
neznamená chovat se vyzývavě nebo provokativně! Vaše komunikace musí byt silná,
ale nesmí být vedena tak, aby agresora vyprovokovala k útoku.
Neprovokujte, neurážejte, neponižujte, nezesměšňujte a nebuďte vulgární.

Sebevědomí musí vycházet
z vaší mysli, vnější znaky pak nemusíte ovládat, přijdou samy. Pro tyto
situace bude vaše sebevědomí čerpat z vašich schopností zvládnout tyto
nepříjemné okamžiky z umění boje nebo znalostí strategie, které jste třeba
načerpali v kurzu sebeobrany. Nebo z vaší fyzické kondice, umění
dobré komunikace nebo umění rychlého běhu. Cokoliv vám pomůže zvládnou váš
strach, vám v těchto chvílích pomůže.

Načerpejte sílu z vašich
životních zkušeností. Řekněte si například v duchu pro sebe: "Já jsem
vylezl na osmitisícovku, díval jsem se smrti do očí a ty mě tady nerozhodíš!
Vypořádala jsem se v práci s daleko horšími arogantními grázly než
jsi ty, ty na mě nemáš!" Najděte něco, čeho jste v životě dosáhli, co vás
posílilo a to si připomeňte.

Díl
4 Snažte se maximálně vyhnout vlastnímu boji.

Nečekejte, že až dojde
k boji, bude to vypadat jako v akčním filmu s Chuckem Norisem.
Dnešní realita je drsná, útočníci jsou agresivní, je jim jedno jak vám ublíží -
klidně vám rozšlapou obličej a rozkopou ledvinu. Boj je velmi ošklivá věc na
kterou není 99% nás všech připraveno.

I ti, kteří trénují bojové
sporty, po mnohaletém tréninku v tělocvičně, nejsou připraveni na boj na
ulici. Aby byli, museli by trénovat (rvát se) na ulici či v restauraci, jen
tak by věděli, na co se mají připravit v reálu.

Při samotném boji již nemáte
dobré vyhlídky na úspěšné řešení. Prohrajete-li, utrpíte vážná zranění fyzická
i psychická. Vyhrajete-li, jistě za cenu zranění útočníka, poté riskujete
právní dohru.

Jak jsem psal v minulých
kapitolách, vždy je bezpečnější taktickým pohybem po městě a zvýšenou
pozorností se vyhnout nebezpečným situacím, než riskovat boj. Pokud jste již
ale udělali chybu ve své pozornosti, může dojít k vlastnímu ohrožení, tak
i tady by měl být prostor pro komunikaci. Vůli vyřešit situaci vhodným
jednáním, než-li se nechat zatáhnout do boje.

V tomto okamžiku bude
důležitá vaše zdatnost se ze situace "vymluvit." Znám mnoho případů, kdy žena
rozmluvila útočníkovi jeho úmysl jí znásilnit. Kdy mladík rozmluvil agresorovi
rvačku, kdy žena ukřičela útočníka tak, že radši utekl. Na to není jednoduchá
rada, jak reagovat. Snad jen, věřte své intuici a použijte ta slova co vás
právě napadnou, většinou to budou ta správná.

Jde-li o loupežné přepadení,
což bude nejspíše s použitím zbraně, raději požadované věci dejte, vždy si
je můžete pořídit znovu, život a zdraví jsou ale nenahraditelné. Noste u sebe
jen tu nejnutnější hotovost. Pokud útočníkovi odevzdáte peněženku
s tisícikorunou a kreditními kartami, které dodatečně hned zablokujete,
potom je to jistě nepříjemná ztráta. Ztráta, která je ale stále lepší, než
výsledek obrany, kterou neumíte - skončíte v nemocnici či poté doma půl
roku na lůžku. Tady by byly finanční ztráty jistě větší. Ženy by neměly běžně nosit
drahé šperky, jejichž případné odevzdání útočníkovi bývá hodně bolestivé a to
jak citově, při prostém ukradení, tak fyzicky, například pořezáním krku
stržením řetízku nebo vytržením náušnic z uší.

Pokud vidíte, že konfliktu se
již nelze vyhnout, snažte se ho řešit na veřejných místech, nenechte se
zmanipulovat k přesunu na jiné, pro útočníka výhodnější místo. Dejme si
příklad. Někdo vám pohrozí nožem v autobusu a vyzve vás, abyste vystoupili
s ním a šli tam kam chce on. Zde si musíte uvědomit, že jinde již nebudete
mít šanci, aby vám někdo pomohl, takže zde je lepší riskovat obranu hned. Zvýší
se tím šance, že vám přece jen někdo z okolí pomůže.

Díl
5 Když už musíte bojovat, tak do toho dejte vše co umíte!

Vždy je na vašem rozhodnutí
zda utečete nebo budete bojovat. Pokud jste vyčerpali všechny taktické možnosti
vyhnutí se boji či se jedná o přepad, kdy není na nic čas, nedejte útočníkovi
šanci, nemějte slitování a použijte všech možných prostředků pro odražení
útoku. Máte totiž právo na nutnou obranu. Můžete odvrátit útok, který již
nastal nebo ten, který vám bezprostředně hrozí. Útočník vám dává všemi vnějšími
znaky najevo úmysl vás napadnout a dostává se do vaší bezprostřední blízkosti.
Připravte se na boj o zachování zdraví či života vás nebo vašich blízkých.

Je-li to možné neukazujte do
poslední chvíle, že umíte bojovat nebo máte zbraň. Vaše obrana tak bude o to
účinnější a překvapivější. Máte-li zbraň tak ji použijte, stačí si ji nenápadně
připravit v kabelce nebo tašce, vyndat z oděvu a počkat na příhodnou
chvíli. Nemáte-li svou zbraň, použijte všechno co máte ve svém dosahu a co
zvýší účinek obrany. Kabelka, taška, knížka, deštník, venku můžete použít
klacek či kámen. V restauraci pak popelník, sklenici, pepřenku či dokonce
židli.

Údery veďte na nejcitlivější
místa, oči, nos, krk, solar, účinné jsou kopy na kolena a genitálie. Bojujte
jako zvíře a nevynechejte jediné příležitosti k zasazení silného úderu,
rozškrábejte mu obličej a klidně vykousněte kus těla.

Vaše mysl bude největší
zbraň, nastartujte se, naštvěte se a rozzuřte do krajnosti. Agresivita vám
přidá až 30% síly a možná, když vás útočník takhle uvidí, řekne si, že
s takovým magorem mu to nestojí za to. Je dobré si natrénovat a vyzkoušet
vědomé stupňování agresivity.

Ani žena, která je sražena
k zemi a má se stát cílem sexuálního násilí, ještě nemusí prohrát. Stačí
se chvilkově podvolit a ukázat násilníkovi, že "je po vůli" a počkat si na
vhodnou příležitost k útoku. Je to už zpravidla poslední pokus, takže musí
použít nejsilnější útok, který dokáže, tj. nekompromisní útok na oči, shození
násilníka ze sebe a útěk.

Zde oproti předchozím dílům
bohužel nestačí jen vědět. Chcete-li se umět účinně bránit, je nutné to ve
specializovaném výcviku zažít na vlastním těle. Je třeba absolvovat trénink
v adrenalinovém stavu, ve stavu jako při opravdovém přepadu. Zjistit, jaké
omezení vnímání a pohybu to způsobí, prověřit si svoje reakce a naučit se
v tomto stavu bojovat.

Pro ty, kterým se tyto rady
zdají příliš drsné, nabízím jiný úhel pohledu. Za vším co jsem napsal výše si
stojím - ono to opravdu jinak nejde. Důležité ale je, co si při tom myslíte.
Pokud budete zažívat nenávist, budete chtít úmyslně ubližovat s radostí, tak je
to hodně špatně a čekají vás v budoucnu nepříjemné následky. Minimálně ty
že si na vás útočník znovu počká, aby vám to vrátil. Když se ale budete chovat
jako chirurg, který odstraní nádor a pak jde v klidu domů, proto že vykonal
svou práci i přesto, že při tom působí bolest, tak vaše obrana vlastně
útočníkovi pomohla. Zabránila mu dělat špatné věci, ochránila ho před sebou
samým a umožnila mu se zamyslet nad obecným faktem, že slušní lidé se přece
nepřepadávají.

Díl
6 Vaše obrana musí být v souladu s právním řádem.

V minulém díle jsem
uvedl, že v případě, kdy nám nezbyde jiná možnost než bojovat, je třeba
do obrany dát vše. V tu chvíli musíte bez váhání a razantně bránit
sebe i své blízké. Mějte však na paměti, že žijeme v právním státě.
Dojde-li vaší obranou k ublížení na zdraví nebo k usmrcení útočníka, bude
vaše jednání posuzováno dle aktuálního právního řádu. Na tomto místě se budeme
zabývat zejména ustanovením § 29 trestního zákoníku, které se týká tzv.
"nutné obrany" a je pro pochopení věci nejdůležitější.

Trestní zákoník jako celek
chrání hodnoty uznávané společností - zejména lidský život a zdraví, majetek,
svoboda, důstojnost, ale i mnohé další. Stanovuje, jaká jednání jsou trestnými
činy a určuje, jak se trestné činy postihují.

Existují určité výjimečné
situace (tzv. "okolnosti vylučující protiprávnost"), za kterých chování, které
by jinak samo o sobě bylo trestné, trestným činem není. V takových
případech je některá z hodnot chráněných trestním zákoníkem obětována
jiné, obdobně chráněné hodnotě.

Při nutné obraně mohou být za
určitých okolností život nebo zdraví útočníka obětovány zejména ve prospěch
ochrany života nebo zdraví napadeného, ale též v zájmu ochrany jeho majetku,
osobní svobody, svobody rozhodování nebo cti a důstojnosti. Možnost tyto
hodnoty vlastními silami bránit je nejen v souladu se zákonem, ale rovněž
odpovídá obecné představě lidí o tom, co je spravedlivé.

Ustanovení § 29 trestního
zákoníku stanovuje: "Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo
trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným
činem. Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená
způsobu útoku."

Jedná-li obránce v nutné
obraně, počíná si takovým způsobem, že by za normálních okolností spáchal
obvykle přečin výtržnictví nebo ublížení na zdraví, v krajním případě pak
zvlášť závažný zločin těžkého ublížení na zdraví či dokonce vraždy. Právě díky
splnění podmínek nutné obrany se však o trestný čin nejedná; proto zákon
pojednává o tzv. "činu jinak trestném."

Budete-li chtít bránit sebe
nebo své blízké v souladu se zákonem, musíte dbát na to, abyste
z mezí nutné obrany nevybočili, a to jednak v čase, jednak
v její intenzitě.

Pokud jde o časové hledisko,
dle slov zákona "útok musí bezprostředně hrozit nebo trvat." Jestliže tedy
postačuje hrozící útok, není třeba čekat, až útočník udeří první. Podle
okolností případu však musí být jasné, že útok bude bez prodlení
a s vysokou pravděpodobností za touto hrozbou následovat.

Hrozba nemusí být vyslovena,
postačí, když z okolností případu vyplývá. (Příklad: Pokud vás
v temné postranní uličce obstoupí čtyři dvoumetroví chlapi
s nevlídnými výrazy a baseballovou pálkou, není třeba je nejprve přesvědčovat,
že v této čtvrti není baseballové hřiště. Můžete se bránit, aniž by
předtím bylo cokoli vyřčeno.)

V nutné obraně lze
pokračovat do doby, dokud útok trvá. Jestliže byl útok ukončen nebo přerušen
a nebezpečí již přímo nehrozí, nepřichází nutná obrana v úvahu.
Na druhou stranu by však nestačila pouhá přestávka v boji, po níž lze
očekávat jeho pokračování - útočník upadl, ale je nadále bojeschopný. (Příklad:
Pokud se mi podaří útočníka zahnat na útěk, budu jej pronásledovat a pak jej
zezadu hrdinně skolím. Nebo si na něj se svými kamarády počkám následující den
před školou a vrátím mu, co si zaslouží. To jsem se již změnil
z obránce ve mstitele, a přestože to mohu považovat za výchovné, zákon
takové jednání nepřipouští a trestá jej jako jakoukoli jinou agresi. Pokud útok
již skončil, nezbývá, než postih pachatele přenechat orgánům činným
v trestním řízení.)

Kromě dodržení časového rámce
nutné obrany je rovněž nezbytné nepřekročit meze její přípustné intenzity.
Zákon stanovuje, že "obrana nesmí být zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku."
Právní úprava je zde vůči obránci benevolentní, protože obrana může být
nepřiměřená a dokonce i zjevně nepřiměřená, pouze nesmí být zcela zjevně
nepřiměřená. Přesná hranice mezi těmito pojmy je samozřejmě neostrá, z podstaty
věci však musí být obrana natolik důrazná, aby pro napadeného byla schopna
odvrátit útok. Její intenzita tedy musí být silnější než intenzita útoku. Pojem
zcela zjevně je nutno vykládat tak, jak se podmínky jeví zejména bránící se
osobě. Je třeba významně přihlížet k tomu, že obránce je nucen vše
vyhodnotit ve stresu, v krátkém čase a mnohdy i za špatné
viditelnosti. Nelze po něm tedy spravedlivě požadovat, aby během několika
vteřin všechny okolnosti situace porovnal s ustálenou judikaturou,
akademicky vše rozebral a zvážil, a pak po zralé úvaze útočníka například
pouze kopl do rozkroku místo toho, že jej postřelil legálně drženou zbraní.
Při hodnocení podmínek nutné obrany je třeba vycházet ze zásady, že riziko
vyvolané útokem by měl nést útočník, nikoli obránce. Je to totiž právě útočník,
který svým jednáním vyvolal situaci, kterou dohnal obránce k užití nutné
obrany, a proto je třeba ustanovení trestního zákoníku o nutné obraně
uplatňovat ve prospěch obránce co nejvýrazněji a co nejšířeji, neboť jen tak
bude posilována vůle řádných občanů odvracet útoky na zájmy chráněné trestním
zákoníkem.

O tom, jakým způsobem se lze
legálně bránit, je mezi veřejností zakořeněna řada mýtů a polopravd. Pokusím se
alespoň ty nejčastější z nich uvést na pravou míru.

Běžně lze zaslechnout mylný
názor, že proti útočníkovi nelze použít důraznější zbraň, než jakou má on, tj.
je-li útočník neozbrojený, mohu se bránit též jen holýma rukama, má-li nůž,
mohu použít nejvýše nůž, má-li pistoli, mohu použít též pistoli apod. Tomu, kdo
dosud četl pozorně, je již nyní jasné, že tomu tak není. Použité prostředky
útočníka a obránce nemusí být ani přibližně stejné účinnosti. Intenzita
obrany není závislá na použitém prostředku, ale na tom, jak tento prostředek
obránce použije. Samotná skutečnost, že obránce použije proti neozbrojenému
útočníkovi zbraně, neznamená, že jde o obranu zcela zjevně nepřiměřenou
způsobu útoku. Obrana musí být způsobilá útok odvrátit; těžko si lze kupříkladu
představit, že se padesátikilová žena nevycvičená v boji beze zbraně
ubrání neozbrojenému, ale fyzicky mnohem silnějšímu útočníkovi.

Často se také setkáváme
s tvrzením: "To je sice pěkné, že děláš bojové umění, ale stejně ho nesmíš
použít". Toto je samozřejmě naprostý omyl. Člověk praktikující bojová umění se
může bránit za zcela stejných zákonných podmínek jako kdokoli jiný. Jeho bojové
schopnosti však budou zohledněny při zkoumání přiměřenosti nutné obrany.

Nutnou obranu je třeba
odlišit od běžně zaměňovaného pojmu "sebeobrana". Nutná obrana je pojmem
širším, neboť v jejím rámci nemusíme bránit pouze sebe, ale též kohokoli
jiného, kdo je napaden.

Závěrem mi nezbývá než
zopakovat to, co bylo řečeno na začátku. Pokud je to nutné, braňte se. A řiďte
se přitom hlavně svým citem. Bude-li vaše počínání spravedlivé, je velmi
pravděpodobné, že bude i v souladu se zákonem.

Díl
7 Bezpečí vašeho domova.

Náš dům nebo náš byt je naše
útočiště, zde se cítíme bezpeční, zde vypínáme naší pozornost, relaxujeme a
prožíváme podstatnou část našeho života. Abychom mohli být opravdu
v bezpečí, je třeba domov zabezpečit. Stačí trochu přemýšlet, udělat
nejnutnější opatření a poté můžeme být v klidu. Úroveň zabezpečení vašeho
domova budete dělat přirozeně dle toho, jak důležitá jste osoba nebo jaký
majetek doma máte. Zde se budeme zabývat běžnou domácností.

Nejvíce lidí žije
v panelových domech, kde jsou nejkritičtějším místem vstupní dveře, u
přízemních bytů okna. Zde se vyplatí nechat vyměnit celé dveře a rám za
protipožární s kovovou výstelkou, zabezpečenými panty, bezpečnostní klikou
a zámkem. Dveře nechte opatřit panoramatickým kukátkem, případně rozpěrnými
tyčemi a kvalitním dobře ukotveným bezpečnostním řetízkem. Byty v přízemí
zabezpečte buď bezpečnostními okenními foliemi, vkusnou mříží nebo bezpečnostní
roletou. Máte-li doma cennější věci, je jednoduché si nechat nainstalovat
elektronickou ostrahu.

Rodinné domy opatřete dobrým
plotem, cestu k hlavnímu vchodu však nechte přehlednou. Zde je vhodné
zabezpečit všechny dveře a okna bezpečnostními prvky, obdobnými jako
v bytě. Elektronické zabezpečení, videozvonek, případně sledovací kamery a
elektronické závory jsou u rodinných domů již standardem. Samozřejmě přítomnost
dalšího bezpečnostního prvku - vycvičeného hlídacího psa - je u domu velice
vhodná a účinná.

Když máme zabezpečený byt
nebo dům přiměřeně možnému hrozícímu riziku, je třeba naučit všechny obyvatele
tyto bezpečnostní prvky správně používat a samozřejmě zvažovat, koho do domu
pustíme. Žijeme normální život, navštěvují nás přátelé, ale i jiné mnohdy
neznámé osoby. Tady platí stejné zásady jako o udržování pozornosti na ulici.
Nemusím se bát, jen k situaci musíme přistupovat s rozvahou. Je všeobecně
známé, jak se šikovní zloději vnutí důvěřivým lidem do bytu a tam je
v lepším případě jen okradou.

V dnešní technické době,
je třeba zabezpečit naše soukromí i na úrovni elektronické, instalováním
zabezpečené internetové sítě s přístupem na heslo. Opět je potřeba aby
všichni obyvatelé domova uměli správně používat tyto bezpečnostní prvky a
rozumně se chovali na internetu a sociálních sítích. Dříve se lidé domlouvali
se sousedem, který jim v době nepřítomnosti vybíral poštovní schránku, aby
nepřetékala novinami a letáky a nestala se lákadlem tipovačům krádeží. Dnes je
třeba poučit členy rodiny, aby na sociálních sítích neupozorňovali na svou
dlouhodobou nepřítomnost a nezveřejňovali, jak to u vás doma chodí a jak jste
zabezpečení.

Teď se budeme zabývat
krizovými situacemi, které doma mohou nastat.

Někdo se nám nutí do bytu -
může to být podomní obchodník, různí pracovníci telekomunikačních,
plynárenských či jiných služeb. Zde musíte být velice ostražití, vždy otvírat
dveře jen na řetízek nebo mluvit přes komunikační zařízení. V případě žen
nebo dítěte je lepší ještě někoho zavolat nebo vstup rovnou odmítnout, než pak
řešit již těžko řešitelnou situací. Uvědomte si důležitou věc - za vašimi
zavřenými dveřmi nebude nikdo o ničem vědět a také se k vám nikdo
nedostane, aby vám pomohl.

Byli jsme sledováni nebo
doprovázeni nebezpečnou osobou - může nás doprovázet osoba, která se vemluvila
do naší přízně, např. pomocí s těžkou taškou a podobně. Takoví lidé umí
výborně komunikovat a manipulovat a vy si je do bytu přivedete, ani nevíte jak.
Zde je jediná obrana, včas takové lidi zastavit a odmítnout je ať si říkají
cokoliv.

Vešli jste k bytu, který je
zřejmě násilně otevřen -v tuto chvíli do bytu nebo domu nechoďte sami,
lupič tam ještě může být a pak budete v ohrožení, protože buď mu budete
stát v cestě při jeho úprku nebo v horším případě vás bude chtít zabít, aby
zahladil stopy. Vždy nejdříve zavolejte policii, sousedy a teprve s jejich
pomocí teprve vstupte do bytu.

Ztratili jsme doklady a klíče
od bytu - běžně se tyto krádeže celé kabelky nebo tašky dějí v barec či
diskotékách. Ihned po zjištění této nepříjemnosti volejte členům rodiny, co se
stalo. Uvědomte si, že zloděj z dokladů zná vaše bydliště a má vaše klíče!
Nikdy nechoďte domů sami, může vás tam čekat nezvaná návštěva. Samozřejmě, že je
poté nutné co nejrychleji zajistit výměnu všech zámků.

Přepad v bytě - je dobré
se připravit i na tuto možnost. Vaší jedinou výhodou bude znalost prostředí a
umístění vašich zbraní nebo potencionálních zbraní. Projděte si ústupovou cestu
k místu, kde zvýšíte vaše šance na obranu a představte si které předměty a
kusy nábytku použijete ke zpomalení pohybu útočníka. Ve vašem cílovém místě
byste měli mít vaše zbraně hned k dispozici, například v kuchyni máíte
většinou dostupné nože, sekáčky a další ostré předměty, v obývacím pokoji to
mohou být různé vázičky, těžítka, stojánky.

Díl
8  Udržujte pozornost - mejdany, bary a kluby.

Do barů, klubů a diskoték
chodí mladí lidé za zábavou a bohužel její běžnou součástí jsou alkohol
případně drogy. Zde se pak převážně odehrávají sexuální útoky nebo se tu
potkáte s čistou agresí.

U sexuálních útoků většinou
potencionální oběť útočníka zná. Může to být známý z party nebo jen notně
posilněný agresor, který si mohl špatně vysvětlit vstřícné gesto poškozené
osoby. Pozor na sexuální výzvy přecházející v agresi a menší dílčí
napadení. Zde je důležité si uvědomit, že každé takové napadení je nutné
okamžitě řešit. Zavolat kamarády, ostrahu, případně policii. Již se stalo, že
tento útočník si počkal na svou oběť před barem a při cestě domů dokonal to,
v čem začal. Opět platí - i v slovního sexuálního napadání je třeba hned
jednat, ohlásit to ochrance, pak se držet svých známých a domů jít jen
v doprovodu. Můžete také požádat ochranku o přivolání taxíka a doprovod
k vozidlu.

Čistá agrese je prostě to,
když jste ve špatnou dobu na špatném místě. Prostě nemusíte nic špatného dělat,
stačí být jen v zóně soupeřících samců nebo člověka, který si chce jen na
někom vylít svůj vztek. I když je takový útok vedený mezi mnoha svědky, tak je
bohužel mnohdy velice agresivní a brutální. Udržujte pozornost, mějte ponětí, kde
se něco děje, kde je nějaké napětí a těmto místům se vyhněte. Muži, u kterých
půjde především o útok na jejich ego, by měli vhodnou komunikací otupit ostří
útočníka a klidně ze sebe udělat i "zbabělce," než se nechat vyprovokovat
k boji a riskovat své zdraví. Ono to nezní moc hrdinsky, ale je to
praktické a navíc si užijete svou zábavu a nikoliv návštěvu na chirurgické
pohotovosti.

Velmi rizikové a nebezpečné
jsou přesuny zábavy z těchto veřejných prostor do soukromí, k někomu
do bytu nebo na chatu. Dojde-li zde vlivem alkoholu nebo drog k sexuálnímu
útoku, je zde minimum svědků. Navíc jste v neznámém prostoru a neznáte únikové
cesty. Nejnebezpečnější situací potom je, když se k útoku přidají další,
vznikne davová psychóza, která zbaví jednotlivce zodpovědnosti a utvrzuje ho
v jeho beztrestnosti. Je-li žena vystavena násilí několika útočníků, je
její fyzická obrana zbytečná, spíš by vše zhoršila. Má tedy jedinou možnost -
vyvést útočníky z nadšení provedením něčeho nečekaného: znechutit se útočníkům
např. pozvracením se na sebe. Tady to zní nepříjemně, ale strčit si prst do
krku většina žen zvládne a trochu toho nepohodlí je minimální, oproti újmě
která hrozí.

Bohužel i na rodinných
oslavách může dojít k napadení. Rodinné rvačky jsou spíše zpestřením celé akce,
utržené rány se zahojí a alespoň je o čem povídat. Bohužel sexuální útok od
známé blízké osoby ("strýček") se už mnohokrát stal. Navíc oběť tu může být
rodinou přesvědčována, aby nic nehlásila a nedělala ostudu. Zde je znovu
prevence rozumnější než dodatečné řešení s psychologem.

Využíváte-li taxi pro cestu
domů z noční zábavy, všímejte si, do jakého vozidla vstupujete. Jsou
popsány příklady falešných taxikářů, kteří nabrali pasažéry na zamávnutí na
ulici, odvezli je za město a tam okradli. Je lepší si uložit číslo známého
taxikáře a využívat jeho osvědčené služby. Máte tak záruku čestnosti a kvality.

Díl
9 Nebezpečná místa, kterým se nemůžete vyhnout.

Ve všech předchozích dílech
jsem vám radil vyhnout se nebezpečným místům a lidem, předvídat tyto situace a
volit strategii pohybu tak, abyste se do nebezpečí raději nedostávali. Jsou
bohužel potencionálně nebezpečná místa a situace, do kterých vstupujete
opakovaně, protože vám nic jiného nezbývá. Jsou to např. chodby panelákových
domů, nepřehledné uličky v rodinné zástavbě, podzemní parkoviště,
nepřehledná stanoviště MHD či parkoviště supermarketů.

Chodby domů - kdykoliv
vstoupíte do těchto prostor, zvyšte svou pozornost, dobře se dívejte kolem
sebe, poslouchejte, co se děje za rohem. Cítíte-li se hodně ohroženi, připravte
si svou zbraň do pohotovostní polohy, ovšem tak, aby nebyla vidět. Jděte rázným
krokem a vyzařujte sebedůvěru. Při vstupu do domů, si počkejte, až se za vámi
zavřou dveře. Často mají zpomalovače zavření a zavírají se dostatečně dlouho na
to, aby se do domu bez klíčů dostal někdo, kdo vás sleduje. Při čekání na výtah
se postavte tak abyste měli přehled o tom, co se děje v celém prostoru.
Hypnotizováním tlačítka, výtah stejně rychleji nepřijede a vy nevíte o dění za
zády. Nevstupujte do výtahu s potencionálně nebezpečným člověkem. Postavte
se tak, aby vstoupil první a vy se na poslední chvíli rozhodněte vrátit, klidně
se slovy: "Jé, zapomněl jsem klíče v autě a podobně." Jedete-li ve výtahu
s člověkem který se vám nezdá, raději vystupte v jiném patře a
počkejte kam pojede. Pokud tento člověk vystoupil s vámi na vašem patře,
neotvírejte byt dokud se dostatečně nevzdálí na vzdálenost za kterou jste
schopni vstoupit do bytu, aniž by násilně vstoupil s vámi.

V podzemních garážích -
tady raději používejte výtah než schodiště. Schodiště jsou často velice úzká,
nepřehledná, málo frekventovaná, takže při přepadení vám nikdo nepomůže.
Nechoďte k autu a neotvírejte ho, dokud je podezřelá osoba v dosahu.
Držte se raději v otevřeném prostoru, než riskovat vstup mezi vozidla
s podezřelým v zádech. Lepší je se postavit zády k vozu, připravit si
nenápadně osobní zbraň a periferním viděním sledovat podezřelou osobu. Po
usednutí do auta se hned zamkněte, po garážích jedete pomalu a kdokoliv vám
může otevřít dveře, vyndat tašku a utéci nebo vás překvapí, tím že vás vytáhne
z vozu.

Na parkovištích supermarketů
- parkujte na přehledných místech, co nejblíže vchodu. Nejde-li to, tak si
vyberte parkovací místo vedle malých a nízkých aut, abyste měli přehled o
okolí. Přijdete-li k vašemu autu po nákupu a to stojí mezi dvěmi
dodávkami, prostor se tímto stal nepřehledný a uzavřený. Klidně obejděte
z daleka celou sestavu vozidel a podívejte se, zda se za nimi někdo
neschovává. Stále jste ale v nebezpečí, možná bude lepší požádat někoho
s nakupujících nebo ochranku aby šel s vámi. Při umísťování nákupu do
vozidla stále sledujte co se kolem vás děje, ve chvíli, kdy máte hlavu
v kufru auta, specialisté na krádeže vám seberou vše co máte
v otevřeném autě vpředu. Také přepad v tuto chvíli je velice snadný.

Díl
10 Osobní zbraně.

Necítíte-li se při pohybu ve
městě bezpečně, jste-li žena nebo muž menšího vzrůstu nebo vaše sebevědomí je
nízké, tak pořízení jakékoliv zbraně výrazně zvýší vaše šance na obranu. Opět
zde platí logika, že zbraň si vybírám dle toho, jaké potencionální nebezpečí
hrozí. V současné době je trhu mnoho zbraní pro osobní ochranu. Projdeme
nejdůležitější z nich a povím vám, co si u koupi musíme promyslet.

Pistole - je jistě
nejúčinnější zbraní ze všech, ale ten kdo si ji koupil, musí také být schopen
ji v sebeobraně použít. Nejdřív musíte získat zbrojní průkaz, pak si
zakoupit zbraň a důležité je také projít specializovaným střeleckým výcvikem
zaměřeným na sebeobranu. Dále je třeba ji mít neustále při sobě nebo zajistit
bezpečné uložení dle zákona. Pro normálního člověka, který chce jen zvýšit své
šance na obranu je pistole nevhodná, zaprvé dnes je mnoho míst kam si pistoli
vůbec nemůžete vzít a zadruhé, kdo nemá na to střelit do člověka, pořizoval by
si ji zbytečně. Určitě je ale velice vhodná pro každého, kdo přichází do styku
s nebezpečnými osobami ve svém profesním nebo soukromém životě.

Nůž - je velice účinnou
zbraní i pro ženy. Opět ale jen pro ty, které jsou schopny ho použít, vrazit ho
někomu do břicha nebo stehna. I tyto ženy musí projít výcvikem boje
s nožem, jinak ho nejen že nepoužijí, ale útočník ho použít proti nim.
Dnes jsou k dispozici speciální nože pro sebeobranu, které mají krátkou
čepel, způsobí dostatek bolesti, ale nepronikají hluboko do tkáně, čímž způsobí
menší škody. Takže nůž doporučuji, ale cvičit!

Elektrické paralyzery - jsou
velice zajímavé a hodně účinné. Nefungují ovšem tak, jak si mnozí představují -
přiložíme na tělo útočníka, a ten po zásahu proudu zkolabuje. Ve většině
případů, když je útočník plný agrese a adrenalinu, zásah ho sice bolí, ale
odskočí od vás tak na 2 vteřiny, poté se naštve a jeho další útok bude ještě
zuřivější. Takže se musíte naučit využívat k obraně okamžiky těsně po zásahu
proudem. Toto je třeba také trénovat.

Pepřové spreje - jsou cenově
dostupné a dostatečně účinné pro běžné nošení po městě. Určitě vybírejte tekuté
střely, nikoliv spreje. Vhodné jsou s doplňkovým intenzivním světlem, buď
pro oslnění útočníka nebo prosvícení tmavého prostoru. Větší do ruky slouží
také jako úderová zbraň. Nevýhodou je, že když netrefíte oči, které si útočník
pohotově zakryl, tak i po postříkání celého těla se nesníží jeho schopnost
útočit. Dokonce i při přesném zásahu očí, je útočník schopen útočit poslepu,
takže i pro tyto situace se musíte nejprve naučit vhodnou taktiku použití.

Útočné propisky - zajímavá,
velice účinná bodná zbraň, která se dá nenápadně nosit. Opět je nutný výcvik,
pro rychlé bodání na vitální místa. Ač je tato zbraň nenápadná, její účinek při
bodnutí do očí a krku je velice destruktivní.

Teleskopické obušky -
praktická úderová zbraň, která se dá nosit nenápadně u sebe. S oblibou ji
dnes používá policie a různé bezpečnostní a vojenské složky. Je velice účinná
v rukou silného a trénovaného muže. Pro ženy je těžká a vzhledem k jejich
menší fyzické síle i méně účinná.

Příležitostné zbraně - jsou
to všechny předměty, které máte v dosahu vašich rukou. Podívejte se na
svůj stůl, převážně tam najdete propisky, nůžky, hrníčky, zápisníky, knížku,
sešit, vázu, to jsou vaše zbraně. Sedíte na židli, vedle je malý stolek, to je
váš štít. Prostě všechno s čím zvýšíte intenzitu vašich úderů nebo vytvoří
štít před útokem, jsou vaše zbraně.

Vaše mysl - největší zbraní
ze všech je stejně jenom vaše mysl. Když bude silná, tak si poradí v každé
nebezpečné situaci, když bude neohrožená, tak vás nepřemůže ani útlak státních
zřízení nebo diktatur. Síla vaší mysli vám dává svobodu prožívat život, jak si
přejete vy.

Na závěr jeden praktický
důvod pro trénovat mysl - máte ji stále při sobě.

Díl
11 Vezměte svou svobodu do vlastních rukou.

Toto je poslední díl kurzu
Bezpečně ve městě. Jsem rád, že jste ho absolvovali, protože s nabytými
znalostmi budete vhodně jednat v kritických situacích a budete mít přehled
co se kolem vás děje.

Ti z vás, kteří chtějí
tuto problematiku dále zkoumat nebo zvýšit svou ochranu specializovaným
výcvikem, mám několik rad, jak si správně vybrat.

Na výběr je nějaký bojový
sport nebo bojové umění, které je vám blízké. Tady si můžete zvyšovat svou
fyzickou kondici a naučit se bojové techniky daného stylu. Můžete také vstoupit
do nějakého kurzu sebeobrany a tam řešit jen to, co potřebujete.

Pro základní orientaci vás
seznámím s jakými systémy se můžete setkat a k čemu slouží:

Bojové sporty: hlavními
představiteli jsou karate, judo, zápas, box, kickbox, thaibox, brazilské jiu
jitsu, taekwondo, mma, sambo, arnis, capoeira, pencak silat.

Předem si musíte uvědomit, že
to jsou sporty, kde jde hlavně o kvalitní fyzický a technický výkon. Soutěží se
dle přesně stanovených pravidel za přítomnosti rozhodčích. Cílem těchto sportů
je sportovní utkání a neustálé zvyšování sportovního výkonu.

Bojová umění: jiu jitsu,
aikido, aiki jutsu, tai chi, kung fu, ninjitsu, viet vo dao, allkampf jitsu.

Zde se učíte kompletní bojová
umění s nádechem kultury země jejich původu. Hlavním cílem je cesta po
které jdete, neustálé zlepšování, poznání sebe sama a celoživotní vzdělávání a
cvičení.

Vojenské a policejní systémy:
krav maga, systéma, musado, to jsou to většinou výběry technik z původních
stylů sestavené do systémů, jež slouží buď boji z blízka pro armádu
s cílem zneškodnit nebo zabít protivníka. Policejní styly mají za cíl
pomocí chvatů a hmatů zadržet pachatele a přitom mu moc neublížit.

Sebeobrana: FAST defence,
keysi fighting method, the schreder a kurzy nebo směry výše uvedených bojových
sportů a umění. Cílem je sebeobrana na ulici pomocí nejjednodušších technik a
účinných strategií boje a boje bez pravidel. Vyučuje se většinou formou kurzů
s následným doplňkovým rozšiřováním znalostí.

Berte toto rozdělení jako
orientační, zaleží na klubu nebo stylu, jakým pojal výuku bojového sportu nebo
umění a do jaké rubriky více zapadá. Každý vám ale bude tvrdit, že právě oni
jsou ti nejlepší pro sebeobranu.

Při výběru vhodného klubu se
zeptejte trenéra na tyto otázky:

Jak řeší situací před bojem?

Jak procvičují komunikaci
před bojem?

Jaké bojové techniky učí?

S jakými zbraněmi se
budete učit?

Jestli učí taktiku a
psychologii obrany v modelových situacích?

Zda se seznámíte se základy
právních znalostí souvisejících se sebeobranou?

Kde se cvičí a v čem se
cvičí?

Kdo vás bude učit a jaké má
lektor zkušenosti se sebeobranou?

Protože již máte hodně
užitečných znalostí z tohoto kurzu, můžete si sami udělat názor na odpovědi
trenéra a rozhodnout se, zda nabízený výcvik bude to pravé. Teď záleží
samozřejmě na každém z vás, jak naloží se svým životem. Možná vás tento
kurz vyprovokuje ke studiu obrany "na ulici" nebo k absolvování
specializovaných kurzů zaměřených na tento druh sebeobrany. Možná si ho jen
ještě jednou přečtete a budete se řídit zásadami pohybu po městě. Nemusíte také
dělat vůbec nic, vždyť můžete být mezi těmi šťastlivci, kteří to za celý život
nikdy nebudou potřebovat.